Sen čarovné noci

William Shakespeare

Amor je dítě, co si rádo hraje,
a proto láska vždycky potrhlá je.

Koho všechno můžete potkat v nočním lese: dva páry milenců na útěku, rozhádanou královnu víl s králem elfů, snaživé ochotníky, kteří nacvičují komedii na vévodskou svatbu, a potměšilého skřítka, který to všechno ještě víc zamotává…

Velký Alžbětinec se po dvou letech v nové premiéře vrací na chebská prkna. Hru uvádíme ve zbrusu novém překladu Jiřího Joska, který se v názvu odchyluje od tradičního Sen noci svatojánské:

„Důvod je prostý. Děj se odehrává v noci na 1. května, na což se ve hře několikrát upozorňuje. S touto „nocí čarodějnic“, která je v Anglii tradičně slavena jako svátek vítání jara, oslava plodnosti a lásky, je spojena i folklorní postavička Puka a odpovídá jí i téma a atmosféra celé hry. Nicméně anglický název zní v překladu „Sen středoletní noci“, tedy noci na 24. června. Už první český překladatel František Doucha převzal řešení německého překladatele a dal hře název Sen v svatojánské noci. Odedávna badatelé ve světě i u nás na ten rozpor upozorňují. Proč titul hry neodpovídá jejímu obsahu, není zřejmé. Možná titul označuje den, kdy se komedie poprvé uváděla, ale jsou i jiné výklady. Bylo sice bolestné vzdát se zavedeného a zvučného titulu, ale přišlo mi vhodné dát hře název upomínající na tradiční svátek, o kterém pojednává originál a který je dodnes živý i u nás.“