RECENZE – Právo
12.10.2006 – J. P. KŘÍŽ

Představení Máje, díla velkého českého romantika v režii Karla Brožka, je určeno především chebské mládeži. 

Nepochybuji o tom, že v Západočeském divadle mají snahu seznámit se zakladatelským dílem moderní české literatury – s Májem Karla Hynka Máchy – mladé diváky z města a jeho okolí.
K realizaci takového záměru si přizvali režiséra vyhnaného z kladenského Lampiónu, z loutkářského ráje budovaného dlouhá léta Karlem Brožkem a jeho týmem.
Myšlenka bohulibá: mládež dneska nečte, jenom sedí u počítačů nebo u televize. A „mrtvé milenky cit“ nebo „ztrhané strůny zvuk“ či „bělavé páry hynoucí po modrém blankytu“ mohou lépe vnímat z jeviště než z knížky, kterou neotevřou, jak je rok dlouhý.
Recitace Máje bývá mistrovským sólem velkých herců (Rudolf Hrušínský, Jan Tříska, Bára Hrzánová). Občas se o velkou romantickou lyrickou epiku pokusí i v odvážnějších divadlech (Klicperovo v Hradci, Aréna v Ostravě, MD Brno…). Proč to nezkusit také v Chebu?!
Brožek dokázal příběh „strašného lesů pána“, jeho otcovraždy, vězeňských muk, popravy i básníkova májového bloudění krajem se skalisky nad jezerní hladinou, s Bezdězem mistrovsky zkrátit do necelé hodinky. V hercích Západočeského divadla nalezl dobře připravené recitátory jazykolomných veršů z úsvitu národního obrození.
S Janem Tobolou vytvořili šerosvitnou scénu s projekcemi Máchova nového posledního místa odpočinku na Slavíně. Milan Svoboda doprovodil herecké akce ponurými hudebními motivy. Výkony Romana Vejdovce (Mácha), Radmily Urbanové (jeho Lori), Evy Navrátilové (Matka), Kamila Prachaře (Cenzor) i dalších aktérů stojí rozhodně aspoň za pochvalnou zmínku.
Jsem ale zároveň u největšího problému Máje v Chebu. Nevystupují v něm Vilém, Jarmila, Otec, případně Kat, loupežníkovi družiníci, cikáni, ale bůhvíproč kromě jmenovaných také Máchův rival a přítel Tyl (Jindřich Skopec), herec a krejčí Kaška (Pavel Marek), básník, Máchův obhájce Karel Sabina (Martin Jurajda), Emil Synek, Máchův přítel (David Reiner).
A místo přiblížení Máje dochází na jevišti k znejasnění jeho vnímání. Osoby se ani neoslovují, takže diváci netuší, kdo je kdo. Postavy pozdějších fází obrození vystupují v krátkém vlasteneckém výstupu s prapory a červenobílými českými stuhami. Kdo se ale v krátké úvodní spleti citací z vlasteneckých veršů má vyznat?!
Brožek ve snaze ozvláštnit Máj zkrátka pozapomněl, komu je inscenace v Chebu určena. Být já žák-nečtenář, odnesu si takové naučení: Mácha zabil svého otce, proto jeho matka chodila pořád v černém. Ještě než vilného tatíka podřízl, znásilnil chlípný rodič Karlovu Lori.
Musel ho udat Sabina nebo „poslední Čech“ Tyl. Proto Karel, Hynek i Mácha skončili na popravišti -hlava skok a skok – vpleteni do kola. Co ty na to, Viléme, Hynku, Jarmilo?!

J. P. KŘÍŽ